Kulturní souvislosti

Automobily Wikov jako meziválečný fenomén
Automobily Wikov byly v meziválečném Československu nejen technickým, ale i kulturním fenoménem. Byly to vozy na vysoké technické úrovni, vozy spolehlivé, výkonné, úsporné a krásné, které dosáhly řady významných úspěchů v soutěžích spolehlivosti a ocenění v soutěžích elegance.

Pro svou technickou a estetickou vyzrálost a výjimečnost, která měla v sobě kouzlo určitého bohémství, si vozy Wikov získaly pověst aristokratů mezi vozy i řadu příznivců mezi mladými umělci. V této souvislosti jsou známi zejména Jiří Voskovec a Jan Werich, kteří si ve firmě Wikov vyzkoušeli vůz Wikov 7/28 roadster.

Kulturní zázemí zakladatelských rodů
Osobité kouzlo a přitažlivost vozů Wikov byly odrazem prostředí, v němž vznikaly. U jejich zrodu byly mimořádně vzdělané a kultivované osobnosti, které jim vtiskly nenapodobitelný charakter, nepřehlédnutelnou noblesu a dnes bychom řekli i charisma.

Oba rody zakladatelů firmy Wikov měly nejen skvělou technickou erudici, ale i vřelý vztah k literatuře, hudbě a umění. Ve vilách obou zakladatelských rodů byl vždy hudební pokoj s klavírem.

Dr. Ing. František Kovářík se svým nevlastním synovcem, novinářem Eduardem Valentou

Rod Kováříků

Iniciátor výroby automobilů v Prostějovských továrnách na stroje a motory Dr. Ing. František Kovářík, první český doktor technických věd na Vysokém učení technickém v Brně, byl strýcem spisovatele a novináře Eduarda Valenty, přátelil se s rodinou Wolkerů a byl u něj hostem i básník Jaroslav Vrchlický. Měl rád hudbu a výtvarné umění a v rámci svých veřejných aktivit měl kontakty i s některými významnými architekty a výtvarnými umělci. Kultivovanost rodu Kováříků dokumentuje i následující úryvek z dopisu, který 4.11.1955 zaslal Eduard Valenta synovi svého nevlastního bratrance Ing. Františka Kováříka, technického vedoucího automobilky Wikov:

„…Ale Franto, Tvůj otec a můj přítel byl jedním z nejúžasnějších lidí, jaké jsem kdy v životě poznal. Byl totiž z těch převzácných typů lidí, kteří v sobě spojují reálný, věcný, technický pohled na svět zároveň s věčnou, neuhasitelnou žízní po všem krásném, i když to snad ani není pro život nezbytně potřebné, jako třebas umění…“

 

Ing. František Kovářík, syn Ing. Josefa Kováříka, technický vedoucí automobilky Wikov

Rod Wichterlů

V rodinách Wichterlů byl významný vztah k hudbě a výtvarnému umění. Většina členů starší generace Wichterlů uměla hrát na klavír. V tom mezi nimi vynikali Ing. Karel Wichterle, syn Karla Wichterleho a Eugen Wichterle, syn Lambertův, kteří měli při různých příležitostech zdařilé klavírní koncerty. Dcera Karla Wichterleho, Hana Wichterlová, byla akademickou sochařkou. V r. 1908 byl krátce u Wichterlů známý sochař Bohumil Kafka (autor jezdecké sochy v Praze na Vítkově), který u nich portrétoval jejich děti. Synem Karla Wichterleho byl i později známý akademik Otto Wichterle.

Improvizovaný atelier sochaře Bohumila Kafky u Wichterlů, kde v r. 1908 portrétoval jejich děti (sedící chlapec je malý Eugen Wichterle)

Význam kultivovaného prostředí
Všechny tyto skutečnosti měly významný vliv na emocionální život, tvůrčí fantazii i technické a podnikatelské sny zakladatelů firmy Wikov a nutně ovlivnily i celkový vizuální a pocitový dojem, kterým působily automobily Wikov na své okolí ve veřejném prostoru.